Punské války

Píše se doba vrcholné římské republiky
(287/265-133př. n. l.)

Po ovládnutí Itálie moc Říma stoupala. Vznikaly nové kolonie (velkostatky). Velice se rozšířil zahraniční i domácí obchod. Vznikla nová měna stříbrný denár (stříbro nahradilo měď), který byl dobře směnitelný s řeckou drachmou.
Také došlo k zrovnoprávnění plebejů s patriciji roku 283 př. n. l. viz. Státní zřízení.

Řím ve svých obchodních cestách, ale narazil na velmi silné konkurenty a to Kartágince.

Kartágo
- Bylo město na severoafrickém pobřeží v oblasti dnešního Tuniska, založené kolem roku 814 př. n. l. Féničany kteří pocházeli z Blízkého východu. Toto město bylo největším obchodním centrem "na světě".




Kartaginské impérium v roce 264 př. n. l.
v roce 218 př. n. l.


pozn. - Féničané z latinského názvu (Punové) od toho Punském války.

Tento konflikt brzy přerostl ve válku.

1. Punská válka (264-241 př. n. l.)

- 264 př. n. l. obsadilo Kartágo město Messanu na Sicílii





Římané na pomoc městu vyslali vojsko, čímž započala válka. Kartaginci byli výborní mořeplavci a jejich armáda se zaměřovala na boj na moři. Římané neměli vůbec žádné zkušenosti s tímto způsobem bojem a museli čelit výrazné převaze. Hlavním cílem Římanů bylo ovládnutí Sicílie, která byla z velké části obsazena Kartáginci.

Strategie Římanů na moři:
Římané volili tzv. boj muže proti muži. Kvůli tomuto způsobu boje vymysleli špičaté padací mosty (můstky), které zaklesli do nepřátelské lodě a vojáci se dostali na jejich palubu, to bylo pro Římany velice výhodné.

Římský historik Eutropius ve svém spise Breviarium ab Urbe condita libri X (Stručný přehled římských dějin od založení města) píše o první velké porážce Kartáginců na moři: "V pátém roce punské války proti Afričanům za konsulátu Gaia Duillia a Gnaea Cornelia Asiny bojovali Římané poprvé na moři na lodích opatřených zobci zvaných liburnky. Konsula Cornelia Afričané v boji přelstili, ale Duillius svedl bitvu, v níž velitele Kartagiňanů porazil, zajal jednatřicet nepřátelských lodí a čtrnáct potopil, sedmtisíc nepřátel vzal do zajetí a tři tisíce jich pobil. Žádné vítězství nebylo Římanům milejší, protože v pozemním boji nebyli do té doby poraženi a nyní prokázali svou velkou sílu už i na moři."

V roce 241 př. n. l. došlo k rozhodující porážce Kartaginců v bitvě u Aegatských ostrovů. Kartaginci museli odevzdat Sicílii, zde Římané zřídili 1. provincii. Také museli zaplatit 3200 talentů jako náhradu za škody a vrátit všechny zajatce.

Roku 238 př. n. l. Římané dostali od Kartága ostrovy Sardinii a Korsiku.

- Kartaginci po prohrané 1. punské válce začali své impérium rozšiřovat. Bylo to zvláště z důvodu ztráty ostrovů (Sicílie, Korziky a Sardinie).
---> viz. mapka (světle oranžové území)
- v roce 227 př. n. l. vojevůdce Hasdrubal nechal vytvořit město Nové Kartágo (Kartago Nova), které se stalo druhým obchodním i mocenským centrem.
- Římané společně s Kartaginci roku 226 př. n. l. uzavřeli smlouvu, která ustanovila území mezi těmito mocnými říšemi. Touto hranicí se stala řeka Ebro.

Po pěti letech došlo, ale k zavraždění kartaginského krále Hasdrubala (zakladatele Nového Kartága). Nástupcem se stal mladý Hannibal, syn Hamilkara Barkase, který působil jako hlavní velitel k. vojsk na Sicílii. (zeť Hasdrubala)

- Záminkou pro rozdmýchání války bylo město Saguntum (hispánské město vzdorující Kartagincům), se kterým Římané měli uzavřené spojenectví.
- pozn. V roce 219 př. n. l. dobyl Hannibal město Saguntum. Až po tomto činu Řím vyhlásil válku.
Mezitím se už Hannibal vydal s vojskem na tažení do Itálie (přes Alpy).

2. punská válka ( 218-201 př. n. l.)

Hanibal přešel Pyreneje, Zaalpskou Gálii a dospěl k Alpám. Římané o jeho tažení vůbec nebyli informováni a dozvěděli se o jeho tažení až, když přecházel Alpy.
-pozn. Římany vůbec nenapadlo, že by Kartaginci útočili ze severozápadu, kde byli dostatečně chráněni Alpami. Proto Hannibal zastihl Římany nepřipravené.

Velkým překvapením pro Římany, byli váleční sloni, kteří byli velmi početnou složkou Hannibalovy armády. Zvířata měla za úkol rozklížit vojenské šiky a rozšířit paniku. Válečných slonů se velice bály zvláště zvířata (koně), které se plašily a neumožňovaly postup jezdců dopředu. Ze zad slonů na nepřítele, útočili převážně lučištníci, kteří zde byli dobře chráněni.

Bohužel při přechodu Alp Hannibalova armáda utrpěla velké ztráty. Zvláště zvířata, ale i početná část vojska. Zbylé vojsko se dostalo přes Alpy do Itálie a začalo porážet nepřítele.
1 významnější bitvou byla bitva nad řekou Trebií, ve které se k Hannibalovi přidala většina obyvatel Předalpské Gálie.
Brzy dochází k bitvě u Trassimenského jezera (217), kde jsou Římané drtivě poraženi. Zde se však Hannibal dopustil chyby (netáhl se svým vojskem přímo na Řím, ale do jižní Itálie). Tím pádem dal Římu možnost sestavit novou armádu. V bitvě u Kann (216) početně silnější Římané utržili až překvapivě (na jejich sílu) ještě větší porážku.


Hannibal přestává dostávat podporu jak vejenskou tak zásobovací, je povolán zpět do Afriky. Válka se přesouvá do Afriky.

-Mezitím se do popředí dostává římský politik Publius Cornelius Scipio, který později dostane přízvisko Africanus. Ukáže se, že je velmi schopný vojevůdce. To potvrdí už jeho 1 tažení, kde jako vojevůdce v čele hispánského vojska obsadí Nové Kartágo a po nesčetných bojích obsadí celou Hispánii (206).

-pozn. Scipio chce dále uskutečnit tažení do Severní Afriky, ale senát mu k tomu nedá svolení. Až roku 204 př. n. l. dostane svolení senátu. Toho ihned využívá a se svým vojskem se vyloďí poblíž Uticy
 
Dochází k bitvě u Zamy (202) přibližně 150km jihovýchodně od Kartága, kde Scipio zajistil Římu nehynoucí vítězství a definitivní nadvládu nad Středozemním mořem. Kartágo přijalo mírovou smlouvu (ztráta Španělska, vydání loďstva, bojových slonů a "výpalné" 10.000 hřiven. " Při návratu do Říma Scipio slavil velkolepý triumf a od vojáků získal přezdívku Afričan (Africanus)." úryvek z knihy Velké bitvy historie Stéphane Audoin-Rouzeau

3. punská válka (149-146 př. n. l.)

Hlavní příčinou této bezdůvodné války byly pronešená slova římského politika Porcia Cata "ostatně soudím, že  Kartágo musí být zničeno" "To se také ze zoufalého odporu obyvatelstva stalo. Teprve o století později Kartágo obnovil Gaius Julius Caesar 

Použitá literatura:  
Bitvy starověkého světa, nakladatelství Brána
Stéphane Audoin-Rouzeau, Velké bitvy historie, nakladatelství BránaTomáš Teplík, Evropská diplomacie v historických souvislostech, nakladatelství Improntawikipedie/punské války
Eutropius a Festus Stručné dějiny Říma, Antická knihovna sv. 77, nakladatelství Arista

Servius Tullius

Servius Tullius, předposlední římský král, se do dějin zapsal zvláště jako 1. římský "významný" reformátor.

Římské obyvatelstvo bylo rozděleno podle místa bydliště, do čtyř místních tribuí. Podle reformy byli obyvatelé (bez rozdílu původu) rozděleni do pěti majetkových tříd (podle výše majetku).

"Z tohoto dělení vyplývalo i postavení občana v setninovém shromáždění." vyňato z knihy Dějiny Pravěku a Starověku, Jan Souček

(viz. tabulka Státní zřízení -->comitia centuriata)

Comitia centuriata: (setninové shromáždění), shromáždění tvořili všichni římští občané bez ohledu na původ, kteří byli rozděleni do 193 setnin (centurií), ty se dále dělily do 5 tříd, (podle zde už zmíněného majetku).


Rozdělení občanů do tříd:













Přiblížení:
1 setnina čítala 100 mužů.
Většinou se uvádí poze 5 majetkových tříd, protože tzv. "6 majetková třída", byla tvořena tzv. proletáři. Byli to nejchudší lidé, kteří neměli žádný majetek, ani půdu, jenom své děti. Měli pouze 1 hlas v setninovém shromáždění a vytvářeli 1 setninu pěchoty ve vojsku.


Rozdělení podle místa bydliště už ve starověkém Řecku zavedl Kleisthenes, Solón rozdělil obyvatelstvo do 4. majetkových tříd.

Čerpáno:
Jan Souček, Dějiny pravěku a starověku, nakl. ALBRA
Wikipedie, otevřená encyklopedie: wikipedia.org/wiki/Římská_shromáždění

Řím v době republiky (Raná republika)

Ve zkratce:
Řím do roku 265 př. n. l. vedl válečná tažení proti ostatním kmenům (národům), které sídlily na apeninském poloostrově.

Nejdůležitější data: 280 př. n. l. - Římané vedou tažení do jižní Itálie. Zde se jim na odpor postaví město Tarent v čele s épeirským králem Pyrrhem. (viz. Pyrrhovo vítězství)

272 př. n. l. - Římané obsadili poslední svobodné řecké město na JV Itálie

265 př. n. l. - Ovládnutí celé Itálie Římem


Římané si uvědomovali jednu podstatnou a důležitou věc. Pokud by nastala situace, že by se proti nim nepřátelé spojili, neměli by vůbec žádnou šanci na úspěch. Proto zvolili tuto taktiku:

= Velikou taktickou výhodou Římanů bylo, že z poražených protivníků dělali své spojence. = Nejvěrnější spojenecká města Říma dostávala tzv. municipia (občané se stávali římskými občany).

" Nejpříznivějším druhem spojenecké smlouvy byla tzv. "rovná úmluva" (foedus aequum), při níž si jednotlivé obce zachovávaly úplnou autonomii; ztratily pouze právo na vedení vlastních válek a "zahraniční" diplomacii." - výtažek z knihy Toulky minulostí světa III.

Římské občanství + hl. práva: tabulka z knihy Dějiny pravěku a starověku , Jan Souček, nakl. ALBRA



Článek není kompletní, jsou zde uvedeny jen nejpodstatnější informace.


Čerpáno: Dějiny pravěku a starověku, Jan Souček nakl. ALBRA
Toulky minulostí světa III., nakl. VIA FACTI

Státní zřízení

Státní zřízení v době královské a v době republiky.



Pár dodatečných informací: Pokud by jste se divili, proč je úřad Censora na hlavním místě ještě před konsulem, "v officiální titulatuře se uvádí teprve na místě třetím" je to tím, ne že by konsul nebyl nejvýznamnější úřednický post, ale že do funkce Censora většinou nastupovali vysloužilí konsulové. Jejich úřad byl velice důležitý, zvláště z toho důvodu, že měli velké pravomoce. př.(tresty: vyloučení ze senátu, tribue...) Také byl časově velmi náročný a proto jej vykonávali vždy dva úředníci (censoři).

Otroci

Pro otroky jsem si připravila samostatnou kapitolu. Jelikož je velmi důležité se o nich zmínit hlavně proto, že Římská říše na nich byla závislá.

"Otrok" co si pod tímto pojmem vybavíme?
Rozhodně, že je nesvobodný! To je sice pravda, ale nemusí tomu tak být. Než objasním tento fakt, dostanu se k důležitější věci a to, jak se člověk stane otrokem.
Člověk se otrokem stává, ale také rodí. Nejčastěji se otrokem stane člověk, který je zajat, jako válečná kořist při tažení římanů, tzv. válečný zajatec. Otrokem se mohl stát také člověk, který měl nezměrné dluhy, nemohl je splatit a tím upadl do otroctví, či z vykonání nějakého trestného činu. Člověk se otrokem rodí pouze tehdy, pokud jsou jeho rodiče otroci. Což je samozřejmé.

Postavení otroků: Otrok byl definován, jako něco podřadného, často jako věc, se kterou si může majitel dělat co se mu zlíbí.
Ze začátku bylo otroků velmi málo. Postupem času jejich počet narůstal a poté skoro každá římská rodina vlastnila nejednoho otroka. Otrok se používal na veškeré práce. Tímto byli žádaným "artiklem", a rozvíjel se s nimi obchod.

Otroci byli děleni na 1. státní
2. soukromí byli rozdělováni ještě na a)městské
b)venkovské
Nyní se vrátím k počáteční otázce.
Po koupení otroka má majitel právo si s otrokem dělat "co chce". Přidělí mu určitou práci a pokud je s otrokem spokojen, může mu udělovat různé výhody. Záleží na majiteli zda se otrok bude mít dobře či ne. Tomuto otroctví se říká patriarchální. Někteří zajatí otroci byli velice inteligentní a sečtělí. Proto je také římané využívali za domácí učitele, vychovatele, pomocníky v hospodářství (domě)... Tito otroci byli velice ceněni, a také se dali koupit jen za vysokou kupní cenu. V mnoha případech se stalo, že se otrok stal skoro "rodinným příslušníkem" a byla mu dána svoboda.
Svobodu mohl otrok také dostat vyjímečným skutkem. Pomoc státu, panovníkovi, vysokému úředníkovi atd.
Počet propuštěných otroků se zvyšoval. Opatřením proti tomu, byly vydány zákony (Lex fufia caninia a Lex aelia sentia), které propouštění omezovaly.

Zde můžeme vidět typický obrázek trhu otroků. Otroci různých národností, ze všech končin světa.


A zde lepší otroky, kteří vynikají nějakými kvalitami a jejich prodej je dál od ostatních a za mnohem dražší cenu.


Obrázky z komiksu: Asterix a Caesarův vavřínový věnec.


Pro čtenáře: k tomuto tématu jsem neobjevila konkrétní knihu, pokud se o toto téma přesto zajímáte doporučuji knihu od Vojtěcha Zamarovského Dějiny psané Římem¨

Článek je celkem věcný, pro více informací k tomuto tématu mi napište.

Obyvatelstvo (Řím)

Zde je malý přehled svobodného obyvatelstva v Římě.

Doba královská - Založení Říma

Římské dějiny už od začátku byly zahaleny nejasnostmi.
Podle tradice byl Řím založen roku 753př.n. Římané odvozovali svůj původ od Trójanů, jejichž obyvatelé prý po dobytí Tróje řeckým vojskem přivedl do Itálie Aeneas. Jeho vzdálenými potomky byli i zakladatelé Romulus a Rémus.

Legenda:
Trója, bájné město, které si vydobylo svou pověst, už před několika staletími,
byla obléhána už po desátý rok. Řekům však přála štěstěna a lstí pronikli za nedobytné hradby. Všechny čekal stejný osud a to smrt. Avšak prince Aenea, syna krále Dardanů Anchísa a bohyně Afrodíty, probudil válečný ryk a praskot plamenů. Protože věděl, že už se Trója nedá zachránit vzal svou rodinu a uprchl z hořící Tróje. Jeho ženu však střelily nepřátelské šípy a ta padla mrtvá k zemi. Aeneas společně s uprchlíky se vypravili na dlouhou a strastiplnou cestu hledání nového města jako by byla Trója, najít zemi, která by pro ně znamenala útočiště.

Bohové jim však kladli těžké překážky a dlouho trvalo, než se doplavili k ostrovům Sicílie, zde jak sudba pravila, by měla být blízko Itálie. Zem, kde se mají usadit. Aeneas společně s několika odvážnými pluli dále, až ke břehům Itálie. Zde narazili na ústí řeky Tiberu. Aeneas vyslal posly s dary pro zdejšího krále Latina. Poslové žádali krále jestli by si zde mohli založit město, král svolil. Ještě však všemu nebyl konec. Udatní Řekové museli bojovat. Avšak bitvu vyhráli. Všemu byl konec. Aeneas se svými lidmi se usadili v okolí řeky Tibery, zde si vzal Aeneas ženu jménem Lavinie a založil město jménem Lavinium. Po třiceti letech Aeneuv syn (Iulus ?) založil město Albu Longu. A třista let po založení Alby Longy vznikl Řím.



Vznik Říma a legenda o Romulovi a Rémovi:

Čtrnáctý král, který vládl Latiu z Alby Longy, měl dva syny. Když umíral, předal vládu oběma synům. Mladšímu z nich se to však nelíbilo a tak svého bratra vyhnal. Bál se že by se mu jeho bratr přišel pomstít a tak nechal zabít jeho syna a jeho dceru Rheu Silviu přinutil aby se stala vestálkou. Tím ji chtěl připravit o možnost mít děti. Avšak Rhea se zalíbila bohu Martovi, který s ní strávil noc a po devíti měsících Rhea porodila dva chlapce Romula a Réma.



Na obrázku: Romulus a Rémus s vlčicí


Rhea, protože se bála, že by její děti byly zabity, vzala oba své syny, dala je do košíku a poslala po řece. Zde je nalezla vlčice, která je odchovala. Jednoho dne našel Romula a Réma pastýř Faustulus. U toho muže žili velice dlouho, až jednou se Rémus popral s jinými pastýři, ti ho zajali a přivedli před pána. Oním pánem byl proradný král, který je už v dětství chtěl nechat zabít. Ten přikázal aby přivedl i bratra. Druhý den se oba bratři vypravili do paláce. Tam proradného krále zabili a Numitorovi vrátili trůn. Ten jim za to daroval zemi, kde strávili dětství. Na tomto území se bratři rozhodli, že založí nové město. Po kom se bude jmenovat to rozhodnou bohové. Romulus odešel na pahorek Palatium, Remus na Aventinum a čekali, komu dají znamení. Rémus je spatřil jako první - kolem něj přeletělo šest supů, ale Romulus za chvíli uviděl dvanáct supů. Právo pojmenovat nové město tedy připadlo Romulovi a po něm také dostalo latinský název Roma.
Poté bratři vytvořili oltář. Romulus zapřáhl do posvátného pluhu bílého býka s bílou krávou a vyoral brázdu v místech, kde měly stát městské hradby. Celerovi, který dohlížel na výstavbu městských hradem Romulus přikázal, aby ztrestal smrtí každého, kdo by se pokusil tyto hradby překonat. Rémus se, ale začal vysmívat a přeskočil je. Celer uposlechl příkazu svého pána a Réma zabil.






Podle tohoto legendárního podání (viz. Založení Říma), bylo město Řím založeno Romulem v roce 753 př. n. l., od tohoto data se rovněž začíná počítat římský kalendář - ab urbe condita.
Kolem roku 1000 př. n. l. stály v oblasti Latia další osady převážně Latinů a Sabinů. Podle výzkumů se tyto osady v 8. stol. př. n. l. rozvinuly a obchodovaly s řeckými osadami a Etrusky.
Teprve v 6. stol. př. n. l. zde vzniká jednotný městský celek - Řím. Římské obyvatelstvo vzniklo přirozeným smícháním Latinů, Sabinů a Etrusků.
Od založení města podle legendy vládlo v Římě sedm králů. Prvním z nich byl Romulus. Vládl (?753-?717 př. n. l.)"Panoval 37 let právě když na kozích blatech řešil spory svých poddaných, se bůh Mars rozhodl, že Romulus toho na zemi vykonal už dost a že si ho vezme k sobě na nebesa. Spustil tedy velkou bouřku, hrom hřměl, blesky se křížovaly a z nebe se řinuly potoky vody. Každý se snažil co nejrychleji ukrýt a ztratil zájem o své okolí. Toho Mars využil, naložil Romula na svůj válečný vůz a odvezl si ho na nebesa. Římané svého krále přirozeně postrádali a jeden druhého obviňovali z úkladné vraždy. Romulus musel sám zabránit konfliktu - zjevil se Iuliu Proculovi a poučil ho, že se stal bohem jménem Quirinus. Římané pak svému novému bohu vystavěli chrám a rok co rok slavili 17. února k jeho poctě svátek Quirinália."

Po něm na trůn nastoupil Numa (Ujuma) Pompilius, zeť krále Tita Tatia.Panoval 43 roků (?716-?671 př. n. l.):údajně tak moudře, že ho pověst považuje za žáka velkého Pythágora. Jeho velikou zásluhou bylo spravování státnických i náboženských záležitostí.

Třetím králem byl Tulus Hostilus (?670-639 př. n. l.), který získal pro Řím nové obyvatele.

Čtvrtý král Ankus Markulus (639-617 př. n. l.) nechal zbudovat přístav Ostia, vzdálený asi 20 km od města.

Pátý král etruského původu Tarquinius Priscus (616-579 př. n. l.) vstoupil do dějin jako stavitel, nechal vystavět circus maximus.

Šestý král etruského původu Servius Tullius (578 - 535 př. n. l.) provedl zásadní reformu, kdy obyvatele rozdělil podle místa bydliště a podle výše majetku. Více o reformách Servia Tullia v kapitole státní zřízení.

Sedmý a poslední král, byl Tarquinius Superbus (?- 496 př. n. l.) zvaný (zpupný), který nechal Servia Tullia zavraždit. Věnoval se výstavbám nových budov v Římě a hloubení velké stoky (Cloaca maxima), budoucí kanalizace. Jeho vláda byla svévolná a krutá. Zrušil reformy svého předchůdce, a když se mu nedostávalo peněz, neváhal konfiskovat na základě vykonstruovaných obvinění. Přinutil Římany otročit na výstavbě chrámů a hradeb. Nespokojenost narůstala, Tarquinius se však obklopil silnou tělesnou stráží a špicly. Kritiky a nepohodlné osoby dával zabíjet, nebo je posílal do vyhnanství. Královým odpůrcům pomohla až náhoda: během války s městem Ardeou znásilnil králuv syn Sextus počestnou římanku Lucretii, která po této pohaně spáchala sebevraždu. Rozhořčení lidu tak přerostlo v revoluci. Na popud Tarquiniova synovce Lucia Iunia Bruta se lid sešel na foru, obnovil Tulliovo zřízení, krále sesadil a vypověděl ho i s rodinou z Říma. (Tarquiniovi pravděpodobně zachránilo život, že se právě zdržoval u vojska.) Královská vláda už neměla být nikdy obnovena. Podle zamyšlených, ale už neuskutečněných Tulliových reforem byla "moc svěřená dvěma mužům, ovšem jen na dobu jednoho roku". Podle římské tradice došlo k vyhnání krále 24. února roku 510 př. n. l.

Výpisek:
Řím vznikl u řeky Tibery, osídlení (Latinové) = oblast Latium. Legenda o založení Říma: Aeneas založil město jménem Alba Longa, za mnoho let se zde narodili Romulus a Rémus, založili Řím v roce 753 př. n. l., který vznikl na sedmi pahorcích, 1 králem se stal Romulus, nebyl jediný po něm bylo ještě dalších šest králů (dohromady 7), sedmý a poslední král se jmenoval Tarquinius Superbus, kterého lid vyhnal v roce 510 př. n. l.

1. Doba předřímská - osídlování apeninského poloostrova

Úvod:

Apeninský poloostrov se velmi dlouho vyvíjel samostatně. Na severu jej před útočníky spolehlivě chránily Alpy a ze tří stran ho obklopovala moře. Jaderské, Iónské a Tyrrhénské.


Původní obyvatelstvo:
Údajně Ligurové, příbuzní Iberů. Další kmeny, zde začaly pronikat až počátkem 2. tisíciletí př. n. l. Latinové a Sikulové, asi o tisíc let později svazy umbro-sabellských kmenů a osských kmenů, kteří se usadili v horském území Apenin. Další příchozí, kteří putovali dále na jih byli Picenové, Sabinové, Samnité a Lukanové, poslední vlnu přistěhovalců tvořili Illyrové a Tyrhénové, kteří sem dorazili asi v 10. století př. n. l. a obsadili sever. V roce 400 př. n. l. se Galové (Keltové) usadili na severu Apenin a průchod Alpami uzavřeli, čímž zabránili dalším migracím cizích kmenů na apeninský poloostrov.

Tyto kmeny byly velmi početné, každý mluvil svým vlastním jazykem. Vznikala řada kmenových území. Spojení všech těchto kmenů dohromady by trvalo několik století. Nejdůležitějšími oblastmi se však staly: Galie Předalpská, Etrurie, Umbrie, Picenum, Latium, Kampánie, Samnium, Apulie, Lukánie, Bruttium a mnoho dalších.





Zde můžete vidět, nejrozvinutější národy v oblasti apeninského poloostrova.

Žlutí: Etruskové (velmi vyspělá civilizace)
Světle modří: Italikové (nejpočetnější národ)
Tmavě modří: Illyrové
Oranžoví: Řekové (příchod velká řecká kolonizace 800 - 600 př. n. l.)
Zelení: Kartaginci (Féničané či Punové)
Červení: Galové (Keltové)

Výpisek: OBYVATELSTVO APANENINSKÉHO POL.
Apeninský poloostrov byl osídlen mnoha kmeny. Nejvýznamnější z nich jsou na J Řekové, na S Galové (Keltové), na SZ Etruskové, kolem oblasti Říma Italikové, kteří tvořili několik kmenů dohromady. ( 1. a nejvýznamnější kmen byli Latinové (oblast Látium), dále pak Umbrové, Sabinové, Samnité, Sikulové, a na SV Etruskové.




První vyspělou civilizací na ap. pol. vytvořili v 8. století př. n. l. Etruskové. Jádrem etruského území byla dnešní Toskána, kde vznikla nejstarší etruská města. Vrcholu své moci dosáhli Etruskové v 7. a v 6. století, kdy ovládli Tyrrhénské moře a obsadili rozsáhlé oblasti mimo Etrurii. Na S pronikli přes Apeniny k řece Pádu, a na jihu ovládali úrodnou Kampánii. Zde se dostali do kontaktu s Řeky, kteří je silně ovlivnili, jak po stránce náboženské, tak uměleckou tvorbou. Tyto dvě kultury si však brzy začaly konkurovat. V 5. století Řekové nabyli převahy. Řekové se s Etrusky střetli, v námořní bitvě u Kýmé (474 př. n. l.). Došlo k celkovému oslabení Etrusků. Kmen Samnitů, je koncem 5. století vypudil z Kampánie a Keltové z Popádí. Jejich vliv postupně upadal a do popředí se začal dostávat Řím.

(Etruskové)
Etruskové nikdy nevytvořili jednotný stát, jednotlivá města byla samostatná, náboženským střediskem 12 hlavních měst byla svatyně bohyně Voltumny ve Volsiniích. V samotných městech žilo také velké množství Italiků a Řeků. Mezi nejznámější města patří např. Tarquinie, Vulci, Veje a Capua. "

Spojenectví těchto měst připomínaly bojové sekery nasazené na svazek dvanácti prutů, které nosili "liktoři" před městskými králi "lars", dvanáct těchto seker pak doprovázelo vrchního velitele společného vojska "zilat". Tyto symboly výkonné moci rovněž převzali Římané.

Výsadní postavení: Aristokracie, v čele jednotlivých států stáli králové (lukumoni), v 5. století nahrazeni úředníky, ustanovených z řad aristokracie.
Způsob obživy: zemědělství, (budování terasovitých polí), obchod s drahými kovy, výrobky z bronzu (jemné nádoby, bohatě zdobená zrcadla...), typický etruský produkt (bucchero)- černá keramika.
Náboženství: Náboženství zde hrálo důležitou roli. Vůli bohů zkoumali z letu ptáků, z vnitřností obětovaných zvířat či výkladem snů. Na počest mrtvého se konaly bohaté hostiny, krvavé zápasy a divoké tance. Nejvyšší božskou trojicí byli Tinia, Uni a Menrva. Římané je od Etrusků převzali jako Iuppitera, Iuno a Minervu
Původ Etrusků, je stále zahalen záhadou, protože Římané většinu památek na ně systematicky zničili. Sice se dochovalo několik tisíců etruských zápisů, dosud je však nikdo nedokázal přeložit.


Čerpáno: Editor Zdeněk Volný, Toulky minulostí světa 3 (Zlatá éra dějin: starověký Řím)
Jan Souček, Dějiny pravěku a starověku


Pro čtenáře: Barker Graeme - Rasmusen Tom, Etruskové, nakladatelství Lidové noviny, (350Kč)
Antonella Magagnini, Etruskové poklady starobylých civilizací, nakladatelství Knižní Klub, (500-600kč)

Periodizace římských dějin

1. Doba předřímská (2.tis. př. n. l. - 800 př. n. l.)
- první osídlování apeninského poloostrova italickými kmeny (Latinové, Umbrové, Sabinové, Samnité, Sikulové...)

2. Doba královská (800 - 510 př. n. l.)
- založení Říma, první králové, rozdělení obyvatelstva,...
3. Doba republiky (510 - 31 př. n. l.)
- a) Raná republika (510- 287/265 př. n. l.)
- postupné ovládnutí apeninského poloostrova,...
- b) Vrcholná římská republika (287/265 - 133 př. n. l.)
- Punské války, vznik impéria,...
- c) Krize římské republiky (133 - 31/27 př. n. l.)
- prohlubování diferenciace, reformy, vzpoura otroků, triumvirát,...
4. Doba císařství (27 př. n. l. - 476 n. l.)
- a) Doba principátu (27 př. n. l. - 284 n. l.)
- principát, dynastie jednotlivých císařů, správa impéria,...
- b) Doba dominátu (284 - 476 n. l.)
- útoky barbarů, krize impéria...