pondělí 19. října 2009

Státní zřízení

Státní zřízení v době královské a v době republiky.



Pár dodatečných informací: Pokud by jste se divili, proč je úřad Censora na hlavním místě ještě před konsulem, "v officiální titulatuře se uvádí teprve na místě třetím" je to tím, ne že by konsul nebyl nejvýznamnější úřednický post, ale že do funkce Censora většinou nastupovali vysloužilí konsulové. Jejich úřad byl velice důležitý, zvláště z toho důvodu, že měli velké pravomoce. př.(tresty: vyloučení ze senátu, tribue...) Také byl časově velmi náročný a proto jej vykonávali vždy dva úředníci (censoři).

středa 14. října 2009

Otroci

Pro otroky jsem si připravila samostatnou kapitolu. Jelikož je velmi důležité se o nich zmínit hlavně proto, že Římská říše na nich byla závislá.

"Otrok" co si pod tímto pojmem vybavíme?
Rozhodně, že je nesvobodný! To je sice pravda, ale nemusí tomu tak být. Než objasním tento fakt, dostanu se k důležitější věci a to, jak se člověk stane otrokem.
Člověk se otrokem stává, ale také rodí. Nejčastěji se otrokem stane člověk, který je zajat, jako válečná kořist při tažení římanů, tzv. válečný zajatec. Otrokem se mohl stát také člověk, který měl nezměrné dluhy, nemohl je splatit a tím upadl do otroctví, či z vykonání nějakého trestného činu. Člověk se otrokem rodí pouze tehdy, pokud jsou jeho rodiče otroci. Což je samozřejmé.

Postavení otroků: Otrok byl definován, jako něco podřadného, často jako věc, se kterou si může majitel dělat co se mu zlíbí.
Ze začátku bylo otroků velmi málo. Postupem času jejich počet narůstal a poté skoro každá římská rodina vlastnila nejednoho otroka. Otrok se používal na veškeré práce. Tímto byli žádaným "artiklem", a rozvíjel se s nimi obchod.

Otroci byli děleni na 1. státní
2. soukromí byli rozdělováni ještě na a)městské
b)venkovské
Nyní se vrátím k počáteční otázce.
Po koupení otroka má majitel právo si s otrokem dělat "co chce". Přidělí mu určitou práci a pokud je s otrokem spokojen, může mu udělovat různé výhody. Záleží na majiteli zda se otrok bude mít dobře či ne. Tomuto otroctví se říká patriarchální. Někteří zajatí otroci byli velice inteligentní a sečtělí. Proto je také římané využívali za domácí učitele, vychovatele, pomocníky v hospodářství (domě)... Tito otroci byli velice ceněni, a také se dali koupit jen za vysokou kupní cenu. V mnoha případech se stalo, že se otrok stal skoro "rodinným příslušníkem" a byla mu dána svoboda.
Svobodu mohl otrok také dostat vyjímečným skutkem. Pomoc státu, panovníkovi, vysokému úředníkovi atd.
Počet propuštěných otroků se zvyšoval. Opatřením proti tomu, byly vydány zákony (Lex fufia caninia a Lex aelia sentia), které propouštění omezovaly.

Zde můžeme vidět typický obrázek trhu otroků. Otroci různých národností, ze všech končin světa.


A zde lepší otroky, kteří vynikají nějakými kvalitami a jejich prodej je dál od ostatních a za mnohem dražší cenu.


Obrázky z komiksu: Asterix a Caesarův vavřínový věnec.


Pro čtenáře: k tomuto tématu jsem neobjevila konkrétní knihu, pokud se o toto téma přesto zajímáte doporučuji knihu od Vojtěcha Zamarovského Dějiny psané Římem¨

Článek je celkem věcný, pro více informací k tomuto tématu mi napište.

pátek 2. října 2009

Obyvatelstvo (Řím)


Zde je malý přehled svobodného obyvatelstva v Římě.