Punské války

Píše se doba vrcholné římské republiky
(287/265-133př. n. l.)

Po ovládnutí Itálie moc Říma stoupala. Vznikaly nové kolonie (velkostatky). Velice se rozšířil zahraniční i domácí obchod. Vznikla nová měna stříbrný denár (stříbro nahradilo měď), který byl dobře směnitelný s řeckou drachmou.
Také došlo k zrovnoprávnění plebejů s patriciji roku 283 př. n. l. viz. Státní zřízení.

Řím ve svých obchodních cestách, ale narazil na velmi silné konkurenty a to Kartágince.

Kartágo
- Bylo město na severoafrickém pobřeží v oblasti dnešního Tuniska, založené kolem roku 814 př. n. l. Féničany kteří pocházeli z Blízkého východu. Toto město bylo největším obchodním centrem "na světě".




Kartaginské impérium v roce 264 př. n. l.
v roce 218 př. n. l.


pozn. - Féničané z latinského názvu (Punové) od toho Punském války.

Tento konflikt brzy přerostl ve válku.

1. Punská válka (264-241 př. n. l.)

- 264 př. n. l. obsadilo Kartágo město Messanu na Sicílii





Římané na pomoc městu vyslali vojsko, čímž započala válka. Kartaginci byli výborní mořeplavci a jejich armáda se zaměřovala na boj na moři. Římané neměli vůbec žádné zkušenosti s tímto způsobem bojem a museli čelit výrazné převaze. Hlavním cílem Římanů bylo ovládnutí Sicílie, která byla z velké části obsazena Kartáginci.

Strategie Římanů na moři:
Římané volili tzv. boj muže proti muži. Kvůli tomuto způsobu boje vymysleli špičaté padací mosty (můstky), které zaklesli do nepřátelské lodě a vojáci se dostali na jejich palubu, to bylo pro Římany velice výhodné.

Římský historik Eutropius ve svém spise Breviarium ab Urbe condita libri X (Stručný přehled římských dějin od založení města) píše o první velké porážce Kartáginců na moři: "V pátém roce punské války proti Afričanům za konsulátu Gaia Duillia a Gnaea Cornelia Asiny bojovali Římané poprvé na moři na lodích opatřených zobci zvaných liburnky. Konsula Cornelia Afričané v boji přelstili, ale Duillius svedl bitvu, v níž velitele Kartagiňanů porazil, zajal jednatřicet nepřátelských lodí a čtrnáct potopil, sedmtisíc nepřátel vzal do zajetí a tři tisíce jich pobil. Žádné vítězství nebylo Římanům milejší, protože v pozemním boji nebyli do té doby poraženi a nyní prokázali svou velkou sílu už i na moři."

V roce 241 př. n. l. došlo k rozhodující porážce Kartaginců v bitvě u Aegatských ostrovů. Kartaginci museli odevzdat Sicílii, zde Římané zřídili 1. provincii. Také museli zaplatit 3200 talentů jako náhradu za škody a vrátit všechny zajatce.

Roku 238 př. n. l. Římané dostali od Kartága ostrovy Sardinii a Korsiku.

- Kartaginci po prohrané 1. punské válce začali své impérium rozšiřovat. Bylo to zvláště z důvodu ztráty ostrovů (Sicílie, Korziky a Sardinie).
---> viz. mapka (světle oranžové území)
- v roce 227 př. n. l. vojevůdce Hasdrubal nechal vytvořit město Nové Kartágo (Kartago Nova), které se stalo druhým obchodním i mocenským centrem.
- Římané společně s Kartaginci roku 226 př. n. l. uzavřeli smlouvu, která ustanovila území mezi těmito mocnými říšemi. Touto hranicí se stala řeka Ebro.

Po pěti letech došlo, ale k zavraždění kartaginského krále Hasdrubala (zakladatele Nového Kartága). Nástupcem se stal mladý Hannibal, syn Hamilkara Barkase, který působil jako hlavní velitel k. vojsk na Sicílii. (zeť Hasdrubala)

- Záminkou pro rozdmýchání války bylo město Saguntum (hispánské město vzdorující Kartagincům), se kterým Římané měli uzavřené spojenectví.
- pozn. V roce 219 př. n. l. dobyl Hannibal město Saguntum. Až po tomto činu Řím vyhlásil válku.
Mezitím se už Hannibal vydal s vojskem na tažení do Itálie (přes Alpy).

2. punská válka ( 218-201 př. n. l.)

Hanibal přešel Pyreneje, Zaalpskou Gálii a dospěl k Alpám. Římané o jeho tažení vůbec nebyli informováni a dozvěděli se o jeho tažení až, když přecházel Alpy.
-pozn. Římany vůbec nenapadlo, že by Kartaginci útočili ze severozápadu, kde byli dostatečně chráněni Alpami. Proto Hannibal zastihl Římany nepřipravené.

Velkým překvapením pro Římany, byli váleční sloni, kteří byli velmi početnou složkou Hannibalovy armády. Zvířata měla za úkol rozklížit vojenské šiky a rozšířit paniku. Válečných slonů se velice bály zvláště zvířata (koně), které se plašily a neumožňovaly postup jezdců dopředu. Ze zad slonů na nepřítele, útočili převážně lučištníci, kteří zde byli dobře chráněni.

Bohužel při přechodu Alp Hannibalova armáda utrpěla velké ztráty. Zvláště zvířata, ale i početná část vojska. Zbylé vojsko se dostalo přes Alpy do Itálie a začalo porážet nepřítele.
1 významnější bitvou byla bitva nad řekou Trebií, ve které se k Hannibalovi přidala většina obyvatel Předalpské Gálie.
Brzy dochází k bitvě u Trassimenského jezera (217), kde jsou Římané drtivě poraženi. Zde se však Hannibal dopustil chyby (netáhl se svým vojskem přímo na Řím, ale do jižní Itálie). Tím pádem dal Římu možnost sestavit novou armádu. V bitvě u Kann (216) početně silnější Římané utržili až překvapivě (na jejich sílu) ještě větší porážku.


Hannibal přestává dostávat podporu jak vejenskou tak zásobovací, je povolán zpět do Afriky. Válka se přesouvá do Afriky.

-Mezitím se do popředí dostává římský politik Publius Cornelius Scipio, který později dostane přízvisko Africanus. Ukáže se, že je velmi schopný vojevůdce. To potvrdí už jeho 1 tažení, kde jako vojevůdce v čele hispánského vojska obsadí Nové Kartágo a po nesčetných bojích obsadí celou Hispánii (206).

-pozn. Scipio chce dále uskutečnit tažení do Severní Afriky, ale senát mu k tomu nedá svolení. Až roku 204 př. n. l. dostane svolení senátu. Toho ihned využívá a se svým vojskem se vyloďí poblíž Uticy
 
Dochází k bitvě u Zamy (202) přibližně 150km jihovýchodně od Kartága, kde Scipio zajistil Římu nehynoucí vítězství a definitivní nadvládu nad Středozemním mořem. Kartágo přijalo mírovou smlouvu (ztráta Španělska, vydání loďstva, bojových slonů a "výpalné" 10.000 hřiven. " Při návratu do Říma Scipio slavil velkolepý triumf a od vojáků získal přezdívku Afričan (Africanus)." úryvek z knihy Velké bitvy historie Stéphane Audoin-Rouzeau

3. punská válka (149-146 př. n. l.)

Hlavní příčinou této bezdůvodné války byly pronešená slova římského politika Porcia Cata "ostatně soudím, že  Kartágo musí být zničeno" "To se také ze zoufalého odporu obyvatelstva stalo. Teprve o století později Kartágo obnovil Gaius Julius Caesar 

Použitá literatura:  
Bitvy starověkého světa, nakladatelství Brána
Stéphane Audoin-Rouzeau, Velké bitvy historie, nakladatelství BránaTomáš Teplík, Evropská diplomacie v historických souvislostech, nakladatelství Improntawikipedie/punské války
Eutropius a Festus Stručné dějiny Říma, Antická knihovna sv. 77, nakladatelství Arista